Cantus firmus.
Již, druhové, zapějme píseň,
ať zveselí nám se duch!
Pryč chmury a dusivá tíseň!
Pryč chabost a mdloba a plíseň!
Hle, jasní se náš již vzduch –
Kde pravda je, tam je Bůh!
Již, druhové, zapějme píseň,
ať zveselí nám se duch!
Nechť mladost nám zapálí hrudi,
nechť jiskří v nich nebesa!
Duch čistý jen zářný věk vzbudí,
když s rukou se pachtí a trudí,
jak den růžný zaplesá,
noc temnoty setřesa.
Nechť mladost nám zapálí hrudi,
nechť jiskří v nich nebesa!
Posvěť srdce, duchu velký,
jenž jsi vodil naše předky,
vítězstvím je opásal;
ze srdcí jim hradbu tvořil,
kterou duch zlý marně bořil,
před níž svět se otřásal.
135
Pravdo mocná, nepokorná,
lásko tichá, světotvorná,
vejděte zas v naši hruď!
Učiňte ji zdrojem činů,
posvěcením našich synů –
pevností zas ona buď!
Všech pevností pevnost to jistá:
jen z ní vzejdou rekové.
Nechť svět celý na ni se chystá,
přec vítězná vyjde a čistá,
a v záplavě nachové
k ní vzhlížejí věkové.
Všech pevností pevnost to jistá:
jen z ní vzejdou rekové.
Již, druhové, zapějme píseň,
ať zveselí nám se duch!
Pryč chmury a dusivá tíseň!
Pryč chabost a mdloba a plíseň!
Hle, jasní se náš již vzduch –
Kde pravda je, tam je Bůh!
Již, druhové, zapějme píseň,
ať zveselí nám se duch!
136