ACH, ACH!

František Táborský

ACH, ACH!
Pěkné verše, mají hrany, hroty, jako krystaly, však z terakoty. Vidět na nich brus, pilné práce kus. Kde však je ten vnitřní, nadpozemský lesk, který svítí z hran a srší jako blesk? Ach, ach, brachu, víc než z hladkých řádků vyčísti chci z jasu meziřádků. Vzdycháš ty, vzdychám já, povzdychujem oba dva. 61