SVATBA.

SVATBA.
Bude svatba, bude siroty ach, chudé. Rodiče už oba jsou u Pána Boha. A máť její kráčí v usedavém pláči, kleká v žalu mnohém před samým už Bohem: „Shlídni, Bože, shlídni, pusť mě na svět bídný! Mám tam dceru chudou, vdávat mi ji budou. Nemá věna ani, ani požehnání. Pusť mě, Bože, za ní, dám jí požehnání!“ 39 Kristus povídá jí: „Zůstaň, ženo, v ráji! A já sám tam za ní půjdu za svítání, dám jim požehnání. Posílím jim srdce, dám jim pevné ruce, jim i jejich dětem, ať jdou šťastni světem. Posvětím je láskou, tvou mateřskou láskou.“ A hned milý Pámbu dal se na tu svatbu. 40