Písně náměsíční.

Hanuš Věnceslav Tůma

Písně náměsíční.
1.
Ten měsíc, ten je bledý tak, a utrápený na líci, jak byl by se byl zadíval do bledé tváře dívčici. Tak bledý a tak měnivý,měnivý je v okamžiku, v hodině, jak byl by svítit naučil se v srdci, v lásce dívčině. Dnes celý je a zítra půl, a pozejtří jen čtvrtina, tu shasne, a tam svítí zas, ó měsíc – láska dívčina! 143 2.
Ten měsíc, ten se mění tak, i s celou tváří stohlavý, tu s tebou lká, tu směje se, jak osud tvůj to upraví. Však brzo zajde s pláčem ta i se smíchem tvář měnivá, – a bol i slasť se z lehka sic, však přec a jistě – rozplývá. 144

Kniha Básně (1872)
Autor Hanuš Věnceslav Tůma