Žebrák.
1.
Ten žebrák stařičký
s tím vlasem šedivým
věčně tak putuje
tím světem měnivým,
po městech, po vískách,
k chaloupkám v samotě:
kdo je sám chudičký,
rozumí nuzotě.
Po světě po celém,
jenom ne k paláci,
nedajíť chudému
bohatí žebráci.
165
2.
Co se ten stařeček
po světě nachodí,
než-li se chudobě,chudobě
dáreček nahodí;
a než tu bídu svou
po světě obnosí,
co se ten ubohý
šedivec naprosí!
Nachodí, naprosí,
naroní slziček,
než-li si vychodí
z milosti chlebíček.
166
3.
Žebráku šedivý,
nermuť si pláčem líc,
hleďhleď, já jsem mlaďoučký
a nemám také nic!
Ty si svůj chlebíček
vyprosíš u dveří,
většíť já bídu mám,
kdo však mně uvěří? –
Tvé bídy litují,
o své já nepovím,
ty si ji opláčeš,
já to už neumím.
Ty chodíš po světě
v cizině svoboden,
a já jsem s národem
v své vlasti poroben!
167