Žij!
1.
Žij ten život, je to škola tvoje,
v které poznat musíš, zkusiv sám
trpkostí a bojů tisícero,
co je pravda v světě, a co klam!
Každou píď té zkušenosti drahé
zakoupíš své duše pokojem,
a přečasto budeš skrvavený
po boji tam, kdes byl před bojem!
Tak ti mnohá slza s oka skane,
zřídka však – věř – dítko radosti,
a kdy přec – ach brzo, rychle zmizí,
bol však – ten má křídla věčnosti!
207
A kdy člověk žil by pokojněji
zkušeností starý – umírá,
ó ta bolesť tam se teprv loučí,
kde se nad mrtvým hrob zavírá.
Než ty beze štěstí, bez radosti,radosti
v boji tom jsi pro sebe žil dost,
jestli v život, jinak nepoznaný,
vlastní svou jsi složil velikost!
208
2.
Oj! nikdo, nikdo neklesejneklesej,
že k velkým skutkům život malý,
jeť staré přísloví „že Řím
dnem jediným nezbudovali.“
A na čem někdy v staletích
tak namáhavě pracovali,
to v okamžiku velebném
věk, čas a pokrok dokonaly.
A proto klade ruce v klín
teď nevzdychej „že nejsme dále,“
nic nářek nám, teď platí čin
a namáhání neustálé.
A byť i cíl byl daleký,
a k velkým skutkům život malý,
jen pilně, by kde přestanempřestanem,
ti za námi dál pracovali!
Jeť snadno v době příznivé
to skončit, co věk připravoval,
však velikán je největší
ten, kdo překážky odstraňoval!
209
3.
Jeť velký dar ten život náš
nám bohem v naše srdce dán,
však je všech jeho osudů
i budoucnosti člověk pán.
Ne to jest tvojí velkostí,
že sám ten život v rukou máš,
však bude teprv zásluhou,
co sám si z něho uděláš.
Jeť zapsáno to v duši nám
všem stejně, jak kdo máme žít,
však nejtěžší je úloha
to skryté písmo objevit.
A proto, kdo si rozumí,
ať před všemi jde jinými,
a kdo se ještě nepoznal,
ať za muži jde slavnými.
210