Čin a cit.
Slavné jsou to, velké okamžiky,
se skutečností-li duch se pojí
k velikosti, a kdy tělem činí
dlouho skrývanou myšlénku svoji.
Bez barvy však, bledé okamžiky,
v kterých srdce ve snách rozechvěné
v skutečnosti nesrovnalé strácí
domyslů svých ráje drahocenné.
Drž se okamžiku! chceš-li činem
strativ sebe, dojít velikosti,
než zda srdce v sobě pohřížené
smí pro sny své hledat skutečnosti?
211
Darmo – darmo! žijeť nejkrásněji
v světě vlastním, ve snách utvořeném,
strácí však se v přízni okamžiku
bez radosti v citu rozvlněném.
Dvakrát jen – a marně – pookřeje,
skutečnost-li poutem zlá je spíná:
to kdy lepší v budoucnosti doufá,
či na lepší minulosť vzpomíná!
212