Stín večera se nese zahradou,
Stín večera se nese zahradou,
ač zima třeskná jako chmurný sok
za prahem číhá a svůj měří vskok,
vzduch prosycen jest jarní náladou.
Snad teplý večer má být náhradou
za chladné léto, za deštivý rok,
či moci nebeské svůj starý krok
snad zaměnily divnou záhadou?
Buď tak, či tak, i měsíc nesměle
a v udivení vyhled’ ze mraku,
však pluje do výše a vesele
své bílé črty v písek cesty píše;
jak nemá srdce věřit zázraku,
když člověk rád se klame, dokud dýše?
11