Stín večera se nese zahradou,

H. Uden

Stín večera se nese zahradou, Stín večera se nese zahradou,
 ač zima třeskná jako chmurný sok za prahem číhá a svůj měří vskok, vzduch prosycen jest jarní náladou. Snad teplý večer má být náhradou za chladné léto, za deštivý rok, či moci nebeské svůj starý krok snad zaměnily divnou záhadou? Buď tak, či tak, i měsíc nesměle a v udivení vyhled’ ze mraku, však pluje do výše a vesele své bílé črty v písek cesty píše; jak nemá srdce věřit zázraku, když člověk rád se klame, dokud dýše? 11
Básně v knize Sestupem:
  1. Na bílé stezce jasná záře plane,
  2. Mé zahrady zapadlý skrytý kout
  3. Svou drahou jdeme bez vůle a viny,
  4. Bledý, mrtvý den,
  5. Zda člověk jediný sám sobě stačí?
  6. Blahé, vzácné vteřiny,
  7. Stín večera se nese zahradou,
  8. Již večernice prodrala se šerem,
  9. List padající praví: musím jíti,
  10. Zda jsi či nejsi – o to pře se vede
  11. Když ve víru, jenž neustal se dmouti,
  12. Svit lampy kmitá, člověk sní a bádá,
  13. Byl’s vůdcem lidu, byl jsi pánem, králem,
  14. Kdo tvrdošijně Tebe popírali,
  15. Milé stromy, musím jíti!“
  16. Par těžkých závoj, mračen temný lem
  17. (NA MORAVSKÉM POLI.)
  18. (PŘÍTELI VLAD.)
  19. Ruch ulic, titěrnost, která jím vála,
  20. Stál pevně vzepřen, ruce v kapsách skrýval,
  21. (CYKLUS MALÍŘKY COSTENOBLOVY.)
  22. Sál prostorný Krakovské Sukiennice,
  23. Kolo spěchá, osa zvoní,
  24. Mha se sluncem se dala v tuhé spory,
  25. Co zápasu je tu a zádavy!
  26. Zeď vysoká se v bledém slunci třpytí,
  27. Z ran drsných, které z dáli slyším zníti,
  28. Pták ubohý se krátkým ozval tikem,
  29. Bledým stínem noc se k ránu kloní,
  30. Je smutná neděle, o čem tu sníti?
  31. Z chyb nelásky se život lidský skládá,
  32. Studna vyschlá, prázdná, vyčerpaná,
  33. Kde bloudíš, společníku roztomilý?
  34. K lidem se již snáší
  35. Ne, nezdráhej se, ruko obětavá,
  36. Když láska nadšená ku práci vstane
  37. Táž jiskra neposkvrněného vzniku vzplála
  38. Na krátkém dni jak rychle slunce klesá!
  39. Syn jeden v otcovskou se náruč vrátil
  40. Světlý samotář
  41. Když v poslední hodině odpoledne,
  42. Záře záblesk zlatý
  43. Boj zpupný stuží sval a zbystří zrak,
  44. Oř nezkrocený, běhoun ušlechtilý
  45. Byť práce zdála se i malichernou,
  46. Zima pustá, mrtvá, nahá
  47. Šero mdlé se s němým tichem pojí,
  48. Den jeden končí, druhý začíná,
  49. Jest život bludištěm, i když je svitý
  50. Smích ostrý často pohrdlivě zněl:
  51. (IL SEPOLCRO DI GIULIETTA.)
  52. (TIVOLI.)
  53. Třeskný, krutý mráz
  54. Jen jeden ostrý dech, jenž vanul mrazem,
  55. Pryč s vypůjčeným klamem cizích zdání,
  56. Vločka sněhu na ruku mi spadla:
  57. Sníh volně padá, písek cesty skrývá,
  58. Zemí rozestřel se pokrov blýskavý,
  59. Pod vrstvou sněhu stuhlá země dřímá,
  60. Rudá záře náhle vstala,
  61. Zvyk nepěkný! Zvuk hudby vzduchem letí,
  62. Stál Abel před oltářem z kamenů,
  63. Když první lovec zamračený vstanul
  64. Co tyrkýz bledý plane nebes luh,
  65. Ruchem, který čile staví,
  66. Vůz plný byl a imperiál zpola,
  67. Co, srpe přibledlý, jsi přišel žíti?
  68. (JOSEF EHRENBERGER.)
  69. Nechť jedni tíhnou sem a druzí tam,
  70. (LIPANY.)
  71. Loď zřel jsem ve snách lepou v hrdém zjevu,
  72. Roj much se slétl k velké ploše medu,
  73. Má člověk a má národ lví svůj spár,
  74. Zní zevšad ráz na ráz
  75. Blýskavé kotouče, zářivá světla,
  76. Jen se závěje,
  77. Jak dáma, která stkvostnou toaletu
  78. Nad bílým sněhem vzplálo ráno rudé,
  79. Až k oblakům vstal blud, jenž bouří šílí –
  80. (VELIKÝ ZVON.)
  81. (MONTBLANC.)
  82. V keřů holé trny
  83. (TASSO.)
  84. (VESUV.)
  85. (KOROVÝ DOMEK V PARKU VÝMARSKÉM.)
  86. (SODOMOVO FRESCO „MDLOBA SV. KATEŘINY“ V SIENĚ.)
  87. (ACQUA FELICE.)
  88. Sníh, lhostejnosti šat, jenž zemi skrývá,
  89. Když slunce nevyjde, i mlha stačí,
  90. Po dni šerém pustý večer přišel,
  91. Když staré prsy neměly dost síly,
  92. Má každá doba zvláštní kroj a šat,
  93. Dřív byla tma a propasti a vody,
  94. Jsem dobře zapsán u průvodčích vlaků,
  95. Heu medicum! Jen vešel starý známý
  96. Měsíc jako jasné oko rybí
  97. (K POTLESKU O VEČERU SMETANOVĚ:)
  98. Když vlna vzduchu za vlnou se plní
  99. Smích Olympu zdravý,
  100. Strom vedle stromu stojí zádumčivý,
  101. Též s ránem zimním někdy slunce vstává,
  102. Dešť vonné vláhy, která s nebe spadla,
  103. Roztrhané, těžké mraky
  104. Dech země s prací lidstva v mrak se sráží,
  105. Bij, drsná práce, v litinu, jež syčí,
  106. Z řídkých sněhů vypjala své témě
  107. Choulí se a padá,
  108. Riviera krásná, smavá
  109. (GROTTA AZZURA.)
  110. Vzduch zašedlý, v němž svitu světla není,
  111. Co platno jest, by sepsán byl svět celý,
  112. Tma silák jest, má ocelové paže,
  113. Jsi drsnou, zimo, v krutém panování,
  114. Za hrobem Racheliným cesta stoupá,
  115. Jak truchlivě se uschlý ořech dívá,
  116. Brod úzké rýhy oba světy dělí:
  117. Když Pavel k Damašku se hrdě vracel,
  118. Byť všecka naše předsevzetí,
  119. Sestoupivši v úval ponížení
  120. Noc se vyřítila šedou branou,
  121. V sluj hlubokou se slunce uchýlilo
  122. Vždy láska, a co všecko v ní se skrývá,
  123. Jen ve vzduchu jest ještě volná dráha,
  124. Kriste, Pane, Spasiteli,
  125. Slétl anděl s jasných prahů ráje,
  126. (PROMETHEUS.)
  127. Do výšin nelze těžkou hmotu vzíti,
  128. Klid krátký rychle prchá, slunce vstává;