Den jeden končí, druhý začíná,
Den jeden končí, druhý začíná,
ne v příměří se vnořil drsný boj,
jen v nejistoty klín a v nepokoj;
pěst znavená se v spánku zatíná,
a neklidnou je klidu hladina,
kdo klesl jsi, své rány rychle hoj
a v staré brnění se chutě stroj,
již nová tětiva se napíná.
Kdo meškat smí, kdo smí se vzpírat snad,
když nehybným je světa dávný řád,
jenž platí pro veškeré stvoření?
Již s prvním tvůrčím dechem zápas vstal,
je žitím sám a věčně bouří dál,
jen občas zbraň a heslo promění.
52