XLVIII. Když pak s sebou vzali děvu

Josef Uhlíř

XLVIII.
Když pak s sebou vzali děvu Když pak s sebou vzali děvu
 Do taneční besedy, Všech tu na milostném zjevu Spočinuly pohledy. A mně od celého sboru Znělo sladce do uší, Z pleti krásné bez odporu Jí že palma přísluší. – Druhý den když na modlení Viděl jsem ji v chrámě dlít, Samo nebe potěšení Musilo z té dívky mít. 131 Aspoň mně tak přicházelo, Jak-by se všech obrazů Oko svatých na ní dlelo V milovlídném výrazu. A to jest mé lásky spása, Že se rovně velebí Mé milenky cnosť a krása Na zemi jak na nebi. 132

Kniha Básně (1858)
Autor Josef Uhlíř