Dozpěv.

Dozpěv.
Synů nemám; těch mi není Milostivým nebem dáno: Za to k mému potěšení Dcer mi hojně požehnáno. Často sám se divím tomu, Když se kochám v jejich kruhu, Jak as pošlo z téhož stromu Ovoce tak různých druhů? A to nejen podlé lící, Ne dlé zevní podobnosti – To se může rovně říci O jich duchu, o jich cnosti. 342 Kadeř rusá, oči modré, A ta jemnost bílé pleti – Věru na to děvče bodré Jesti mílo pohleděti. Tam zas havraní ta kštice, A ten zrak, co ohněm dýše, A ty temnorudé líce – Mužatky jsou zjevy spíše. Onu cudná zdobí pýcha, Tuto žert a jemná tklivost, Jinou krásí duše tichá, Jinou smích a švitořivost. Mnohá nemá žádné vnady, Ba ji hyzdí rodné chyby; Známo však, že dítek vady Rodičům se často zlíbí. 343 Ba to bývá mnohdy zříti, K dítkám slabým, ku nemocným Ze se oni více cítí Spiaty lásky poutem mocným. Tak i já se vinen dávám, Ve své že rodince milé – Slabý otec – překochávám Mnohé dítko zmrzačilé. Než jak různobarvé kvítky, Ježto jedna louka rodí, Tak mně moje vlastní dítky Všecky stejnou radost plodí. A by lásky rozdíl který Nepřicházel ani v slovu, Jednostejně moje dcery Jmenem sladkým „písně“ zovu. 344 A když umdlen prácí denní Duch můj touží po úlevě, Nalezá vždy zotavení V jejich mnohotvárném zpěvě. Ba i když se v tiché noci Na mne hrnou trudu tísně, Vděčný jsouce svému otci, Mysl mou mi jasní písně. Proto má vždy touha byla, Než-li budu sníti v hrobě, Aby každá pojistila Jedno lidské srdce sobě. Že pak moje skromné děvy Neumí než trochu zpívat, Musí pouze svými zpěvy Srdce ta si vydobývat, – 345 Nuže jděte, písně milé! Svět Slovanský dost je velký; A v něm žijí duše čilé, Jimž se zmílí české pělky. Jsouce všecky cudné děvy, Nebojte se kluzkých řečí; Po krajích, kde vládnou zpěvy, Nehrozí vám nebezpečí. K zvuků vašich jemné zbroji Mé též požehnání mějte; Chráněny tak mocí dvojí, Slovanskému světu pějte! 346 Obsah.
I. Listy příležitostné.
Tři slavné doby Rakouského domu3 Ku slavnosti stříbrné svatby Jejich cís. kr. Milostí Ferdinanda I. a Marie Anny17 Jeho Excellencí Leonovi hraběti z Thunu a Hohensteina25 Maximilianu rytíři z Obentrautů29 Zpomínka náhrobní Františkovi Lad. Čelakovskému33 Proslov k padesátileté slavnosti obnovení cís. kr. Jičínského gymnasia39
II. Listy milostné.
Růži zřel jsem v květném sádku48 Pod kopečkem kaple (nápěv od P. Tobiáška)49 Přede mnou tu děva stála51 Rad-bych věděl, zdali růže54 Ano vím už, čím to bylo55 [347] Ty vzore krásy dívčiny56 Když k nám zavítá květný máj57 V bílém domku u okýnka (nápěv od P. Tobiáška)58 Kdož je nezná, co nám srdce trudí61 Slavík růži o své lásce zpíval (nápěv od P. Tobiáška)63 Když jsem pod jejími okny šel64 O dnes mi láska blaho věstí66 Na milostné jara bůže (nápěv od P, Tobiáška)68 Když ondy šli jsme na procházku70 Divno, že to neuhodnou73 Dlouho tkvěla kůra ledu (nápěv od P. Tobiáška)74 Tvoje sestřička – v sadě růžička76 Kdybych já měl tolik hlásků77 Nelkej, že tě píchla včela79 Už vím, proč v první máje den80 Rád že hledím na slzinky (nápěv od P. Tobiáška)82 Když jsi pérem, sladké dítě (nápěv od téhož)83 Tady stojím, strmném na vrcholu85 Zpívat – a nemíti komu86 Nejprv sladkým slovem lásky87 Slunce dávno v moře kleslo88 Již jako chlapec jsem dělíval (nápěv od P.. Tobiáška)89 Všecky všude květiny91 V tom Jizerském oudolí93 Když o pomněnce vedu zpěvy95 Z lásky k nám sluníčko zlaté vstává96 Ranní slunko na obloze97 Země slzy rosí99 Když jsem tobě první kvítko dal100 Poslyš děvo, co se mi to102 348 Vyšli jsme si jednou spolu105 Překrásně slavík v houští zpívá107 Zdali ty jsi byla první109 Nenaříkej, že snad méně111 Že’s prý měla více hochů113 Vidíš-li mne časem dlíti114 Je těžko snášet bez bolesti115 Už pak dej si, děvo, říci118 Já o růži prosil121 Slunko s vroucím zakocháním123 Když v noci letní venku dlívám126 Ještě stůněš (nápěv od P. Tobiáška)129 Když pak s sebou vzali děvu131 Vím už, lípo, tvoje květy133 Zde jest ona hlučná třída135 Pryč jsi děvo! A tvá všady137 Ach to od ní psaní139 Různobarvé lisly beru141 Zdálo se mi, že byl Pánbůh143 Tvé oko – snivý lesk měsíčka146 Když jsem v době loučení147 Do tvé knížky abych kvítek vkladl150 Byl večer rozchodu151 Druhdy s ní jsem chodíval153 Když po práci hledám lože154 Už ti s lkáním, děvo, píši157 Slavné Bedřichovo město158 A když přišlo jaro zas160 Předc jen touto dolinou162 Jak se z oné skály164 349 Když někdy toužím osamělý166 Když jsem po prvé se loučil168 V stinném chládku růžového loubí170 Dušinko má, když mně ponějprv175 Pro slovo, díš, a pro nic více178 Nad naším hněvem slunce nezacházej180 Dvě jsou kouzla, jimiž všehomíra182 Jaké práce mne to druhdy stálo183
III. Listy jarní.
Přitáhli čápi z jižních lesů187 Teskný byl a smutný hled189 Nevím, co se rozhněvaly192 První máj! – To milé heslo světí196 Ráno máje, raničko199 Ty vis, proč rád se vzdávám plesu202 Když jsem vyšel prvním dnem204 Sotva jaro zavítá208 Ještě chci ty jarní zdoby211 Ptáče zpívá, jak je k tomu213
IV. Listy noční.
Tebe chtěl jsem v písni vroucí217 Slunce zhaslo; zvěř se dávno219 Nedivím se, že tak mnozí221 V poli rád se procházívám223 350 Jen prodli se mnou v té besídce225 Jemnodyšná, sladká noci května229 Bolestnou slzu cítím v oku231 Ty měj si den a slunce záři232 Pozdě již; tma ve všech oknách234 Tak byla krásná ona noc236 Již je půlnoc: všecko vůkol245 Ad vocem: Ankona r. 1856247 S Bohem, temná dcero nebe248
V. Listy rozpravné.
Dcera pluku253 Potrestaný krádce264 Pěvec267 Žižka před Rabím270 Nevěra lásky273 Sen277 Hrad Lipnický280 Bitva u Lipska284 Šestiedělka289 Bílá růže297 Umrlce přísaha304
VI. Listy různé.
Modlitba básníkova311 Tož i já bych divy zpíval313
351 Dvojí lůžko314 Naučení316 Na lípu318 V trestu láska320 Návrat322 Lovecká325 Opovržení327 Žebrák a já330 Štědrý den333 Alpské růže339 Dozpěv342
E: pk; 2002 352