6. Když přijde čas, tu blahé símě

Josef Uhlíř

6.
Když přijde čas, tu blahé símě
Když přijde čas, tu blahé símě
vrháme v kyprý země klín; a do budoucna zbožně zříme, kdy v plod je vzkřísí Hospodin.
130 Však nejennejen, co jest k pojedení – i mnohý kvítek v půdu set, by nepoutal nás chléb jen denní, brž také jímal krásy hled. I my dnes kladem zrnka přání v rozkošný Tvojich jmenin ples, a za jich zdar a požehnání modlitbu šleme do nebes. A nepřejem Ti pouze zdraví a blahobyt a dlouhý věk; brž i co krášlí jej a baví, a co mu skytá lesk a vděk. A tak se utěšeně zmáhej; Tvé tělo zdrávo buď i duch; a k obému Ti dopomáhej vševládnoucí a dobrý Bůh! 131