17. Co se v mé ozývá duši,

Josef Uhlíř

17.
Co se v mé ozývá duši,
Co se v mé ozývá duši,
co mi vnitřní praví hlas, to, dědoušku, nepřehluší ani místo, ani čas.
Tys mi po otci a matce nejmilejším přítelem; Tys můj dobroděj a rádce první světě na celém. 140 Za to přijmi svého vnuka neskonalý vroucí děk; za to též Ti boží ruka slastmi dař Tvůj pozdní věk.