Na robotě.
Přišel dráb: „Mám z kanceláře
na vás výzvu k robotě!
Za zítřejší ranní záře
budou kácet na Lhotě.“
Dodal tváří potměšilou:
„Přijít máte všichni tři,
a nech sekeru a pilou
každý z vás se opatří!“
Nejmladší mu šepce stranou,
„Ot, hle, na smrt nemocen;
dovol, abych na hlídanou
doma pobyl ňáký den!“
[126]
„To tak! Zde ti nepomůže
ani prosba, ani pláč;
nepřijde-li v čas, tvá kůže –
nu, znáš panský karabáč!“
Druhý den již před úsvitem
konat lesní robotu
přišli s rozrušeným citem
dva z těch bratří na Lhotu.
„Kde je třetí?“ Zhurta na ně
polesný se utrh‘, klel;
„Ot je chor,“ dí odhodlaně,
„dovol, by ho hlídat směl!“
„Hlídat? – Znám tu línou chasu,
doma leží za pecí!“
A již k obou bratří žasu
třetího dal přivléci.
Pak mu na hřbet karabáčem
několik ran vytít dal.
Zhrdnul prosbou hoch i pláčem,
zuby jen a pěst zaťal. –
127
Zatím sekery a pily
buší, skřípí napořád;
mnohý strom se k pádu chýlí,
ještě ráz a klesne snad. –
Slyš! Tu náhle pustým lesem
kvil se žalný rozléhá,
a nejmladší z bratrů s děsem
nářek sestřin postřehá.
Šipkou vedle polesného,
jenž ji stíhá zrakem zlým,
v náruč letí bratra svého
děva s srdcem zdrceným.
Štkaním se jí rtové chvěli:
„Sotva‘s odvlečen byl v les,
ot se vztyčil na posteli,
zastenal – a mrtev kles‘!“
Hoch se na celém chví těle;
polesného za houští,
kam se skryl, už se zřetele
ani na mžik nepouští.
128
Polesný sem divým chtíčem
zabodává žhoucí hled:
„Vari,“ vzkřik a šlehl bičem,
„k dílu, chlapče, a to hned!“
Však i hochovými hledy
divý plamen zašlehl;
sestru ještě naposledy
vřele k prsoum přižehl.
Pak jí šeptl cosi v uši;
děva nazpět v úprku –
hoch poroučí Bohu duši,
skok! – a již je na smrku. –
Podřezaný strom se kývá,
hoch se vzhůru vyšplhal;
polesný se chtivě dívá
za děvou, kvapící v dál.
A hoch divě na vrcholu
stromem klátí v před i v zad. –
Hrůza! Strom se skotí dolů! –
Třesk a ráz! – Strom k zemi pad‘...
129
Pod větvovím bezduch leží
polesný, bič v pravici;
vedle něho mladík svěží,
odhodlanost na líci. –
Z přítomných zde robotníků
každý mocně dojat jest:
„Bůh,“ řkou, „tomu ukrutníku
spravedlivý zvážil trest!
Že pak za nás obětoval
život svůj náš mladý druh,
pomodlem se, by jej schoval
pod křídlo své lásky Bůh!“
130