Na robotě.

Na robotě.
Přišel dráb: „Mám z kanceláře na vás výzvu k robotě! Za zítřejší ranní záře budou kácet na Lhotě.“ Dodal tváří potměšilou: „Přijít máte všichni tři, a nech sekeru a pilou každý z vás se opatří!“ Nejmladší mu šepce stranou, „Ot, hle, na smrt nemocen; dovol, abych na hlídanou doma pobyl ňáký den!“ [126] „To tak! Zde ti nepomůže ani prosba, ani pláč; nepřijde-li v čas, tvá kůže – nu, znáš panský karabáč!“ Druhý den již před úsvitem konat lesní robotu přišli s rozrušeným citem dva z těch bratří na Lhotu. „Kde je třetí?“ Zhurta na ně polesný se utrh‘, klel; „Ot je chor,“ dí odhodlaně, „dovol, by ho hlídat směl!“ „Hlídat? – Znám tu línou chasu, doma leží za pecí!“ A již k obou bratří žasu třetího dal přivléci. Pak mu na hřbet karabáčem několik ran vytít dal. Zhrdnul prosbou hoch i pláčem, zuby jen a pěst zaťal. – 127 Zatím sekery a pily buší, skřípí napořád; mnohý strom se k pádu chýlí, ještě ráz a klesne snad. – Slyš! Tu náhle pustým lesem kvil se žalný rozléhá, a nejmladší z bratrů s děsem nářek sestřin postřehá. Šipkou vedle polesného, jenž ji stíhá zrakem zlým, v náruč letí bratra svého děva s srdcem zdrceným. Štkaním se jí rtové chvěli: „Sotva‘s odvlečen byl v les, ot se vztyčil na posteli, zastenal – a mrtev kles‘!“ Hoch se na celém chví těle; polesného za houští, kam se skryl, už se zřetele ani na mžik nepouští. 128 Polesný sem divým chtíčem zabodává žhoucí hled: „Vari,“ vzkřik a šlehl bičem, „k dílu, chlapče, a to hned!“ Však i hochovými hledy divý plamen zašlehl; sestru ještě naposledy vřele k prsoum přižehl. Pak jí šeptl cosi v uši; děva nazpět v úprku – hoch poroučí Bohu duši, skok! – a již je na smrku. – Podřezaný strom se kývá, hoch se vzhůru vyšplhal; polesný se chtivě dívá za děvou, kvapící v dál. A hoch divě na vrcholu stromem klátí v před i v zad. – Hrůza! Strom se skotí dolů! – Třesk a ráz! – Strom k zemi pad‘... 129 Pod větvovím bezduch leží polesný, bič v pravici; vedle něho mladík svěží, odhodlanost na líci. – Z přítomných zde robotníků každý mocně dojat jest: „Bůh,“ řkou, „tomu ukrutníku spravedlivý zvážil trest! Že pak za nás obětoval život svůj náš mladý druh, pomodlem se, by jej schoval pod křídlo své lásky Bůh!“ 130