Žižka před Rabím.

Žižka před Rabím.
„Vzhůru k Rabí!“ Žižka velí; a již k vykonání trestu pozvedl se tábor celý na osudnou k Rabí cestu. Po druhé tu Žižka v poli leží pevným pode hradem; tenkrát jej však vzíti volí aneb mečem, aneb hladem. „Proklaté to hnízdo Rabí jako trn mi v oku vězí; při sám Bůh, že čas je, aby bouř je svála s českých mezí!“ [91] Takto zvolal Žižka hněvně. Slyš! tu z hradu zafičela a již v jeho oku pevně zabodla se zrádná střela. „Blesky boží!“ zkřikl vůdce, a lid vzúpěl, Žižky žele: „Ach, kdo příště v boji, půtce povede nás osiřelé?“ – „Však vy nejste osiřelí, aniž zrak můj tak je slabý; než se snese večer ztmělý, padnout musí zrádné Rabí! Prál jsem, a zde sami zříte, Rabí že mi trnem v oku, a však vy jim posvítíte: Vzhůru, bratři, do útoku!“ A jak rozkacení lvové za kořistí v plen se řítí, tak se hnali husitové k hradu pevna vydobití. 92 A hrad padnul do jich moci dříve, nežli bylo po dni; jeho báň pak v tmavé noci sloužila jim za pochodni. – Nezřel Žižka plamy rudé, ale slyšel z vatry šumu, z tvrzi mocné že jen zbude holá zeď a trochu rumu. 93