Za bouřlivých dnů svatodušních r. 1848.

Za bouřlivých dnů svatodušních r. 1848.
Byl divný rok ten osmačtyřicátý, svobodě zevšad chvalozpěvy znějí, lid pro ni v boj – tak dí – by vrh‘ se svatý, a mnohý nezná, nežli jméno její. – Hod svatodušní. Na Václavském trhu „slovanskou mší svatou“ kněz Boha vzývá; lid v svatém nadšení a mysli vztrhu „Gospodi, pomiluj ny“ zbožně zpívá. Mši obcují „Slovanští hosté“ všicci, národní garda, student v lesklé zbrani, však marně ohlížíš se po šlechtici, vojín i úředník mše té se straní. [135] Když po mši – bylo právě o poledni – lid v tlupách na zpáteční dal se chůzi, „Kde domov můj“ dojemně pějí jedni, a „Hej Slované“ prozpěvují druzí. Tu ze strážnice jako blesk se na ně zbrojenců valná vyrojila četa; ó přeběda! již setkaly se zbraně, a teče krev; po blahém míru veta! Nesmírný hluk a poplach po všem městě – a „Zrada! Zrada!“ rozléhá se všady; k nezvyklé práci strou se lidu pěstě, na mnoha místech rostou barikády. Toť vzpoura, roditelka strašných zjevů! V dva tábory se tříští srodné síly, puštěna uzda vražednému hněvu, lid na vojsko a vojsko na lid střílí. – Na barikádě u mostecké věže se vzácná zrakům jeví podívaná: na jejím temeni korouhev střeže a druhům velí bohatýrská panna. 136 Ký lepý zjev! Chrabrost jí z oka zírá, frygická čapka hlavu lehce clání, pás krvorudý outlé boky svírá a na něm divné písma vyšívání. Ač, kdože jest neb odkud, nikdo neví, přec s ochotou jí všichni poslouchají. Či zjev to luzný Orleánské děvy? Či vtělená v ní Svoboda se tají? Všech budí obdiv i sám pohled na ni, a takým kouzlem bojovníky jímá, že od její se boků nehnou, ani když nepřátelská na ně střelba hřímá. Zas, poslyš! hymna junáckého sboru „Kde domov můj“ velebně vzduchem vane, a po té, jakby k válečnému vzdoru, zaznívá důrazněji „Hej Slované!“ A děla hřmějí s protějšího svahu hlaholem bouře v junácké ty zpěvy; ach! střela jedna vyhlédla si dráhu upřímo k srdci bohatýrské děvy! 137 Na barikádě zavzněl ryk a lkaní; korouhev roztříštěna k zemi padá, a panna mrtva skácela se na ni! – Ach, osiřela rázem barikáda! Co dříve tušili, teď plni žasu, když bohatýrskou mučennici zvedli, na krvorudém, jenž ji svíral, pasu „Svoboda“ vtkáno zlatým písmem shlédli. Když pak i vojsko vší se mocí jalo útokem na jich barikádu hnáti, kles‘ mnohý v prach; ostatním nezbývalo, než na milost se vítězovi vzdáti. Však dříve jdou a ve hrob chladný kladou té drahé zesnulé tělesnou schráni; vždyť pevně věří, Svobodu že mladou k nedalekému jen hřbí z mrtvých vstání. Pak zbraně snášejí a ukládají – poslední hold – na děvy čerstvém rově; a mrtvý po Praze i po všem kraji klid rozložil se jako na hřbitově. 138 Obsah. Str. Místo předmluvy3 Přemysl Stadický, první kníže český7 Ctirad a Šárka11 Králevic Břetislav II.19 Želislav se zlatou rukou22 Král Václav I.26 Přemysl Otakar II.32 Záviš z Falkenštejna44 Smrt posledního Přemyslovce50 Jan Švábský55 Král Jan58 Králevic Karel v Pavii62 Král Karel a Pancéř ze Žampachu66 Král Karel a německé poselstvo71 Král Václav IV.76 Smrt krále Václava IV.80 Smrt Mikuláše z Husi85 Žižka před Rabím91 Žižky skon94
[139] Jiří z Poděbrad100 Rudolfa krále Majestát104 Rosswurm108 V Pobělohorském ovzduší113 Jesuita115 Hladový rok L. P. 1771121 Písmák Holec124 Na robotě126 Bitva u Lipska131 Za bouřlivých dnů svatodušních r. 1848135 [140] Od téhož spisovatele vyšly též:
Básně smíšené. 346 str. Cena zl. 1 – Kniha veršovaných přání. 160 str. zl. – 40 V Pobělohorském ovzduší. Čtvero básní epických 32 str. zl. – 20
E: pk; 2002 [141]