NÁM BUĎTE POZDRAVENI!
Hostům z Lužice!
Ó bratři naši nejmilovanější,
pro vaše utrpení dlouhých let,
pro bolest stále osamocenější,
pro útisk, ve prach jenž vás zhnět’;
pro bičování vašich apoštolů,
pro mučeníků vašich okovy,
pro kněze, kteří s láskou v hořkém bolu
vám lámou řeči pokrm duchový!
Nám s vámi bije srdce do souzvuku,
neb dětmi jsme přec jedné rodiny;
v dlaň bratrskou sem vaši drahou ruku
a v náruč, okoušet slast hodiny!
Však ze slz vašich dobrých žen a matek,
z křivd, jež vám loupí Otců dědictví,
a z pláče rdoušených vám neviňátek
vám spása roste – Slávů z bratrství!
Je Betlem blízko, Hvězda jeho svítí
a Krále vede, kmeny Slovanů;
Slovanská Evropa dnes s vámi cítí
a sejme ve vás svoji pohanu.
Jak chvěje nám to srdcem v této chvíli,
žal, radost, naděj kojící;
vše city naše do slz se nám slily,
neb ve vás objímáme – Lužici!
48