HURÁ-VLASTENECTVÍ?!
To je křiku celém po národě,
sotva jeden pozved’ hlavu hrdě,
jen se cítil v Čechách Čechem Čech,
to je bouře v českých žurnálech!
Ejhle, to je shonu, to je spěchu,
na tu ránu Němcům pro útěchu,
přiložiti družně, bez klamu
náplast z oleje a balsámu.
Je prý „hurá-vlastenectví“
chtíti reklamovat v Čechách češství! –
s takým zanícením ovšem dnes
národ pouta svá by ještě nes’!
Hájit však i práva pídi, věru,
to je čin a znak je charakteru;
v národech všech byl bys úctou jist,
jenom v Čechách Čech jsi „šovinist“! –
Sebevědomí vám schází ryzí;
před Němci hned jako pára mizí,
jako jarní sněhy po kraji,
dovedete být jen lokaji!
Ať se líbí zvát’ nás šovinisty,
kéž je cit váš jako jejich čistý,
však on v pravé chvíli z rudy slov
vyčistí se jako v ohni kov.
60
Jen dej, Bože, šovinismu více,
na němž srdce chrabré vzněcujíce,
ať nám vzejdou – ne snad maffií
ale reci nových legií!
61