HURÁ-VLASTENECTVÍ?!

Xaver Dvořák

HURÁ-VLASTENECTVÍ?!
To je křiku celém po národě, sotva jeden pozved’ hlavu hrdě, jen se cítil v Čechách Čechem Čech, to je bouře v českých žurnálech! Ejhle, to je shonu, to je spěchu, na tu ránu Němcům pro útěchu, přiložiti družně, bez klamu náplast z oleje a balsámu. Je prý „hurá-vlastenectví“ chtíti reklamovat v Čechách češství! – s takým zanícením ovšem dnes národ pouta svá by ještě nes’! Hájit však i práva pídi, věru, to je čin a znak je charakteru; v národech všech byl bys úctou jist, jenom v Čechách Čech jsi „šovinist“! – Sebevědomí vám schází ryzí; před Němci hned jako pára mizí, jako jarní sněhy po kraji, dovedete být jen lokaji! Ať se líbí zvát’ nás šovinisty, kéž je cit váš jako jejich čistý, však on v pravé chvíli z rudy slov vyčistí se jako v ohni kov. 60 Jen dej, Bože, šovinismu více, na němž srdce chrabré vzněcujíce, ať nám vzejdou – ne snad maffií ale reci nových legií! 61