MÁTUŠKA, SVATÁ RUS...

Xaver Dvořák

MÁTUŠKA, SVATÁ RUS...
Mátuška, Svatá Rus, je na mučidle, slyšíte zmučené ten křik? Slovanů srdce neozve se sstydlé? promešká tento okamžik?! To carské jho jak ještě sladké bylo, co sovětů jak mučí kruh; to je ta svatá země? co z ní zbylo, je popraviště, mrtvol puch. To Kristus v ni se vtělil bičovaný a na Golgotu vleče kříž; je nový hrob už pro něj vykopaný a slunce pro mrak nevidíš! Mstitelů není ve Slovanském rodě, by zakřičeli jeden hlas; jen nepřátelé vyčkávají v shodě poslední její na zápas! Náš Osvoboditel, ta naše Spása, nadějí našich Budoucnost! jen nepřátel, slyš, jízlivost jak jásá: snu Slovanského zřícen most! – Zbaběle Slovan jak by ještě čekal na vzkříšení snad marný div; Evropy vzduchem, zdá se, jak by těkal smích Geronův a v tvář nám pliv’! 111