NAŠIM SOKOLŮM!

NAŠIM SOKOLŮM!
Sokolové, sokolíci, ještě že vás máme; však stíráme slzy s lící, aniž zčervenáme. Ve vlastním nás poličkují a my nastavíme; českými psy pojmenují, my se pochlubíme. Už i na vás dorážejí: radost, jak jste vzlétli, zakroužili vzteklém reji; však se ve vás spletli. Naše vojsko, hradba země, milice jste pravá; jak to zahořelo ve mně: no, už národ vstává! Rád já slyším vaše skřeky, to jde srdce ze dna; do vás lijem svoje vzteky, s vámi falanx jedna! „Nepozvolte“! v Bazovici krev ta ještě svěží; do nebe ta volající, smiřitelna stěží! 94 Do pařátů bídnou zmiji sevřete ji lítě; rozklovněte hlavici jí na ráz, na ráz hbitě! „Zadost“! vynuťte si smělí, netlumte své hněvy; Sokol duch je, národ celý, běda, jestli sleví! 95