ZA MISTREM JANEM!

Xaver Dvořák

ZA MISTREM JANEM!
Jak ohnivý sloup šel jsi stoletími, zář červánků plál’s ve tmy našich běd; když stali jsme se pochybovačnými, vzpomínkou tvojí duch se znovu zved’ tou cestou z poroby v zem zaslíbení, přes moře útrap k břehům vykoupení! My došli posléz přec – však obstojíme? založit vlastní stát – jsme silni dost? nezhasne jiskra, jíž se roznítíme? to ticho u nás – není lhostejnost? Když snesem tobě posměch blasfemický, není to hnití, ten klid idylický?! Nejsme snad přec jen lípa vyšeptalá? koruna její klamnou zelení? v poslední léto jež se rozehrála, by zhroutila se příští jesení? ty všecky kompromisy parlamentu nejsou-li opovědi testamentu?! Neb naše vítězství dnes žalně chudne, z vavřínů skvělých pochybný už cár; my klopýtáme na své cestě bludné, je „věcí našich správa“ marný dar: jsou slabé ruce, kam ji Osud vkládá, v klín nepřátel, hle, sváží se a padá! 39 Zášť jich už hranici tvou rozdmýchala pamflety svými Kostnický jak sbor; dej, Mistře, by v nás požárem se stala, zas nítíc Otců hrdost v nás a vzdor; jak slunce Josuovo tmy nám zjasni, mystickou žertvou plaň a neuhasni! 40