ZEMĚ POMNÍKŮ.

Xaver Dvořák

ZEMĚ POMNÍKŮ.
Huhu, pomníky a monolity, kam zrak udivený jenom sahá, epitafy na nich zlatem ryty; krok tvůj teskně zaráží se, váhá. Země mrtvých? srdce s chvěním ptá se, rozkládá se tady svatým polem? nežli krok tvůj na cestu dál dá se, zahloubáš se, zchvácen těžkým bolem. Odpočívá tu as národ celý, rekovný kdys, oči se ti kalí, když ho kruté války zkrvácely, parlamenty vlastní pochovaly. Tiše odpočívá po svém boji, cypřiš nad ním šumí jako v snění; myšlenky se truchle hlavou rojí: daleko je tady do vzkříšení! A přec, i tu život mezi hroby v nádherných těch pomníků, ach, zemi: menšinové školy každé doby chodí tady žebrat ulicemi. 28