HYMNA OSVOBODITELSKÁ.

HYMNA OSVOBODITELSKÁ.
Dost panáků už jsme si nastavěli, hle, je to jako v zemi pomníků; jak čiré „Campo Santo“ je kraj celý, jež volá: „Krok svůj zastav, poutníku!“ Dech hnití jak by všudy vanul tady, jak práchnivěl by život, hnát a kost; ni tuchy na bujarý život mladý, bez budoucnosti, pouhá minulost! Tak nahlodal nás byzantismus zrádný, bez samostatnosti tu co je duch; vše je tu hotovo, vzruch činů žádný, a stane-li se co – tož, jak dá Bůh! Vztek srdcem burácí, třást chtěl bych spáči: Sen setřeste už, doba sluh je pryč; zem tvá je, lide, kudy noha kráčí, víc sebevědomí, svou hlavu vztyč! Ne jeden Osvoboditel tvůj, věz to, těch, kdo dal život v sázku, bylo víc; v tvář smrti jižto pohrdání gesto učinit znali v stínu šibenic! Proč, lide, chceš se jenom plazit stále, jed loyálnosti střebe síly tvé; svou svobodu zříš v synů ideále, jenž vzpruhou být má, k činnosti tě zve! 80 Dost model už, kde bigotní bys kadil a odříkával denně chvalořeč; je čas, bys pluh svůj do líchy už vsadil, táh’ brázdu, třeba-li, též tasil meč! Své Vlasti práva hájil, řeč i půdu, ne stále ukrajoval z bochníku, bys odkazoval dětem svým pak v studu jho nové v službách cizopasníků! Pryč s panáky! Chce naše doba muže, ať naše Vlast je celá pevný Hrad a každý Osvoboditelem může své Vlasti z nás se hrdě nazývat! 81