BUĎME TVRDÍ!

BUĎME TVRDÍ!
Rostli jsme jak doubky na skal srázech, třásl námi po věk vichřic děs; stáli na své půdě v bouřích, mrazech, stojíme tam pevně ještě dnes. Bývali jsme doubky, teď jsme duby, mráz a bouře ať si přijdou zas, to je údělem již naší sudby, stojíme však, neohnete nás! Naše půda jako ocel ta je, v ní tkví pevně naše kořeny; krví našich Otců prolnuta je a z ní ženou do nás plameny. Vzali jste nám všechna lidská práva, rab jsme byli všecko, co je Čech; už jste zapomněli? tak se stává, však to žije v našich pamětech. A žít bude do všech pokolení, s matky mlékem pít se nenávist, která Svobodu svou nad vše cení, a kde pánem, neustoupí z míst. Neuhasitelná vaše žízeň po bývalé kdysi nadmoci, vetřít v prodajných se duší přízeň, před národem ta je bez moci. 10 Na půl cesty už vám vyšli lstiví zaprodanci; málo? chcete víc? dusné ticho zasmušile civí z národa vám svobodného vstříc! Bdí! a na své k smrti žárlivý je, ztratit právo je mu ztratit čest, sláva mlatů českých mrtva, žije mlatu tvrdší dosud česká pěst! 11