VITORAZSKO, VITORAZSKO!

Xaver Dvořák

VITORAZSKO, VITORAZSKO!
Jako matka dítě k srdci vine ztracené a nalezené, laskáme tě, věrnější než jiné, zdeptáno, jež zapomene. Ty ne! přes vše boje, přes útlaky na Máť svou jsi vzpomínalo; v porobě své veždy toužné zraky přes hranice upíralo. Tvůj čas přišel, pouta zazvonila rozlomena u nohou ti; zakypěla v tobě rodná síla, k Matce své se přivinouti. Také obejmutí na věky je, věčnost je to přivinutí; ach, jak se to jinak s Matkou žije, všecko žene do květů ti! Jak jsi vzrostlo, dřív jen slabé děcko, zesílilo k nepoznání; deset let jen a jsi naše všecko, je to jako zmrtvýchvstání! A my na tě vzpomínáme dneska, s láskou vzpomínáme družně... kéž ta naše drahá odnož česká všude zápasí tak mužně! 76