ZA LUŽICI!

ZA LUŽICI!
Už všecko, všecko našlo Svobodu, všecko už rozbilo pout kruhy, i kolonie dálných národů už vypověděly být sluhy. Jen ještě Vy, Vy v srdci Evropy, Vy, krevní bratři milovaní, pod knutou, hlídáni dál pochopy, na vlastním do jha zapřaháni! Slovanský ostrov v moři prokletém, jež se všech stran vás uzavírá, přes vlny vln, jež vztekle v jeku svém v břeh bijí vám, zrak váš se vzpírá. Přes vlny vln až sem a proniká v hruď bratrskou nám výčitkou tu: jak možno být vám klidni, lká vy svobodni, my ještě v poutu?! Vy otrokářům těm v své zemi, aj, vše dali jste a bez výhrady, již šlapou nás, jak bídnou rabů láj; což necítíte ostnu zrady?! – Však už nám barví líce studu nach a srdce zabouřilo prudce, i přes moře, ať řve si v hlubinách, k Vám vztahujeme věrné ruce. 69 Bratrské ruce jako přísahy, že stojíme Vám po bok věrni, dokud Vám, noc jak Osud neblahý se v slavné jitro nerozední! 70