SVOBODNÉ INDII!

SVOBODNÉ INDII! „Ať žije republika!“
Jak polnice hlas širým světem letí a burcuje, co ještě v okovech, Jih, Sever, Východ, Západ, ze sna kletí, do srdcí milionů požár šleh’! „Ať žije republika!“ spravedlivý hlas milionů do Evropy hřmí; rab zvedá hlavu, pomsta v oku civí, kruh o kruh pouta svá když rozbíjí. Pod jménem kultury již klamali jste, pod svatým heslem civilisace, Evropy otrokáři, lidství čisté dnes na soud světa postavit vás chce. Jho jhem jste směňovali dlouho dosti, vy „světlonoši“ temna, pokrytci; je kultury štít vaší sobeckosti rozražen u noh vašich, kupčíci! Lahore, Madras, Bengál, Kolonie, váš sundávají s šíje obojek; hlas utlačených v tvář vám směle bije, burácí do Evropy, bouře jek. Ty, pyšná jak jsi, otroky máš posud tu v srdci svém jak ránu uprostřed; kdo nezná Lužice, dnes, krutý osud? kdo z národů hlas na obranu zved’? 43 Vlá vyzývavě přes vše díly světa se stěžně svého prapor Indie; ruch Svobody, všech utlačených meta, jde přes oceán, horstva, přezní je. Vše strhuje v svůj proud a s sebou chvátí, poslední výspy nadvlád zhrouceny; na líchách přeoraných vidíš zráti osudy nové sladké proměny! Svět ohněm Božím zanícen, ej, hoří, v něm taví se kruh pout už navždycky; ó světy valné, vítejte svou Zoři, zmiz provždy poroby stín tragický! Buď volna, země, a rod roven rodu, Indie maják do světů ať skví novému věku posléz ku příchodu, s nímž rovnost jde, všech volnost, bratrství! 44