HRANIČÁRŮM K ŠTĚDRÉMU DNI!

HRANIČÁRŮM K ŠTĚDRÉMU DNI!
Jak výspa v příboji jste moře a bičováni bouřemi; i nad námi kdy vzešla zoře, nad vámi Osud dál se tmí! Stráž Vlasti, hlídky pohotové a nastavovat věrnou hruď, váš los je, naši heroové, spíš mučeníci, Bůh to suď! Na pospas časté sveřeposti jste kalených střel stálý cíl; žijete v zapomenutosti, za něž se život nasadil. A v svatý večer u rodiny až zasednete v milý kruh, vy vzpomenete domoviny, jež chladná, nesplácí vám dluh! Do dlaní dáte mdlou tu hlavu při pohledu své na děti a slzy pořinou vám v splavu: Kdo váží vaší oběti?! A přec té půdy nezradíte, neb hluboký, ach, je ten cit; svou hlídku zítra vyměníte, národu věrni, v srdci klid! – – 112 Jak na vás nevzpomenout, bratři, až zasedneme v drahých kruh; nejdražší vzpomínka vám patří, nezapomenem, to ví Bůh! Od svých my darů nejpřednější vám poslati chcem vděčně půl, ať srdce vám se ukonejší, že národ nezapomenul! A v svatou noc až hvězdy vzplanou, hlas zvonů zazní půlnoční, nad vaší hlavou ustaranou to zní náš pozdrav vánoční! 113