NERUDOVY RŮŽE!

Xaver Dvořák

NERUDOVY RŮŽE! Na vyhlídce
S břežanských lesů patřím ku Zbraslavi úvalem roklin, porostlin a skal; čarovný pohled! Krok se pozastaví, jak by se do srdce Čech zadíval. Také tak věncem horstva objímána, po nichž to šumí rozevlátý hvozd; sluneční úsměv políbí ji z rána, v hor prsten zasazenou jako skvost. Tak tiše oddechuje, něžná, snivá, pod blankytem jak křídlem anděla; miluje mír a práci, kterou tklivá by píseň rodná doprovázela. Však marně hledáš růže Nerudovy, jež by ji kol dokola věnčily; vyhnaly posud jenom do trnoví, snad jsme se z lásky záhy vyžili! Pryč s nenávistí z našich českých hrudí, pryč proti bratřím se msty odvetou; pryč se sobectvím, které v srdcích studí... Víc lásky! – a ty růže pokvetou! 77