SLOVÁKŮM!

SLOVÁKŮM!
Hlas Svobody k vám zavál z Čech a ruka česká sňala kruh, jenž tížil rod váš, po let stech, i vinul v náruč druha druh! Na srdci srdce jeden tluk, jak jitřní velkonoční zvon, stisk jeden miliony ruk, dvé hymn se slilo v jeden tón! Je dávno, co ten zašel den, že zapomněli jste ho už? že svazek bratří roztržen, že stojí proti muži muž? Hle, hroby, obětní ten stůl, kde žertva stlívá obou dvou; žeh její sotva dohasnul, mře ještě v nebi záplavou! Kain, Abel, rodných bratří dvé, co u nás chce ten truchlý děj ? ó svárů chvíle tesklivé, čím skončit má ta epopej?! Pro „ohryzanou kůrku“ jen bratrská ruka zdvihá kyj? nic necení, že svoboden je národ, volná od jha šíj ? 34 Ó Slováku, to tvůj je dík za naši krev tvých na nivách? chceš vítězný rýt v památník, že’s proti bratru ruku vztáh’?! Jdi tedy, jdi nás zaprodat pro sobeckou svou nenávist, dej rabství na pospas svou brať řeč jejich potupně zas hníst! My tobě neklnem ni pak a v očích nezajiskří hněv, ni zrada, stud jen zkalí zrak, že naše tělo jsi a krev! 35