DRAHÉ POLSCE V SLAVNÝ DEN!

Xaver Dvořák

DRAHÉ POLSCE V SLAVNÝ DEN!
Buď zdráva, naše drahá Polsko, sestro, v tom velikém dni svého obrození; jdou duší vzpomínky tvé bolně, pestro, co prožila’s v svém velkém utrpení. Však blahý cit tě prochvít musí celou, že’s obrozena žhavou krví synů; ó, jak tě milovali, silou smělou tě sňali s kříže, chovali v svém klínu. A vdechli nový život do tvých údů, nalili krev svou do tvé mrtvé hrudi a vylíbali červánky ti studu, jež vzpomínka pout rabských v tobě budí. Jsi svobodna! Věř lásce svojich dětí, jež hradbu živou kolem tebe staví, jdeš v smavé jitro, slavných do staletí, v epopej, které nikdo nezastaví. A v slávě tvé nám bratrsky je milo, v tvou dráhu rozchvěni ti sypem růže; zde ruka věrná! Kdyby třeba bylo, na ni tvá láska spolehnouti může. Buď zdráva, Polsko, naše sestro drahá, v dni slavném prudce pohnuti jsme v hloubi a v budoucnost až do věčnosti sahá slib věrnosti, jímž Čech se s tebou snoubí. 29