MATKO!

Xaver Dvořák

MATKO!
Jedno jméno za tisíce, jedno jméno celý svět; matko, neuzřím tě více, v srdci však tkvíš v konec let. Jedno tvoje pousmání, život rozkvete hned máj; když nám dětství zrak tvůj clání, svět je pohádka a ráj. Tvoje slovo písní zvoní, kouzlem opřádá jak sen; vzpomínkou se hlava skloní a zrak hned je orosen. Cítím na své tvoji ruku a hned v duši mi je snáz; smíříš život do souzvuku, stín-li vstoupíš mezi nás. Ať nás třeba i hrob dělí, prostřed nás se klade noc, obraz tvůj se ve sny vtělí, očaruje tvoje moc. Matko! jméno okouzlené, dražší než-li celý svět; hle, ty ruce napřažené, miliony, v každé květ! 71