27. Měsíc jevě nám svou lásku

Karel Marie Drahotín Villani

27.
Měsíc jevě nám svou lásku
Měsíc jevě nám svou lásku
Stříbrem dařil naši zem, Hvězdy vyšly na procházku V rouchu zlatobohatém.
Tichost vůkol panovala, Snící zvěř kryl hustý bor, Záře luny v lásce plála Jasníc temnost dálných hor. Větvičky se pohýbaly Tíží snících ptáčínků – Milencové posílali V spánku milkám hubinku. Lilje cudně zakrývala Před měsícem krásu svou – Kvítka vzdechy vysílala, Zefyr nes’ je krajinou. 40 Svět se kochal v líbém snění, Potápěl se v slasti proud, Jakby v věčném políbení Na věky chtěl zahynout. Aj tu v chyši u okénka Drahá má se zjevila K nebi zříc... co as milenka Cudné luně svěřila? – 41