Růžinky stesk.

Karel Marie Drahotín Villani

Růžinky stesk.
Stála růže na zahrádce, Dýchala svých citů žal – Větřík tajně jako zrádce Vzdechy její jinam vál. Neustále páchla vůně, Růžinka si stýskala; Ve přírody květném lůně Se družkami plakala. An tak stále touhou mřela, Květstvo vše s ní cítilo – Nebesa se láskou rděla, Slunce jasněj svítilo. Proč ta růže hořem plála? Proč vše kvítí dojal cit? – Děva má je zalívala....zalívala... Musíť po ní touhou mřít! 80