Jindy a nyní.

Karel Marie Drahotín Villani

Jindy a nyní.
Když jsem nevinně se ještě na svět díval, Jako dítě – jak jsem tu byl přešťastný! Teď, co znám mrav lidstva lichý, hanebný, Teď již svět mi není tímtím, čím jindy býval. O! jak rád bych vesele a líbě zpíval, Kdyby smutek s věkem mým tak neshodný Nekalil mou duši, a já překrásný Sen ten ještě snil, jak jsem jej jindy sníval! Však i obrazy ty, ježto teď ve zdání Zlomyslně Somnus přede mnou pohání, Neděsí mou mysl strastí zkoušenou; Neboť vím, že strašné příšery ty jednou, Jenž mě v mojich snech teď děsí, jistě zblednou, A že krásní dnové světla nastanou. 115