Na cestu.

Karel Marie Drahotín Villani

Na cestu.
Lkám vám to kvítky, co na srdci leží – Lidé, ach! nemají více zde cit. K propasti moře rychle voda běží, Tam nese trudy své – tam bude klid. Házím v ni růže své – všecko své kvítí: Proudy vy prudké, s nimi můj pohřbite žal! V světě již míru mi nelze najíti, Leč bych si sám toto, co nikdy nebudenebude, lhal!! 117