Milotvárné, vonné růže,
Vám je slušno vroucně přát;
Nebo z vás každinká může
Mnoho nám i Vlasti vzdát.
Vy jste naše sestry krásné,
Máte s námi jeden cíl; –
Láska v onom neuhasne,
Jenž se s vámi seznámil.
Věrní Češi – vlastencové
Přejí získat Vlasti vás,
By nastalo žití nové –
Jestiť k tomu valný čas!
Zjevili jsme svoje přání,
Dávno sice, sestry, vám:
By jste u svém počínání
Přály otčině i nám.
Zjevujem je neustále,
Víme také uznávat,
Když si která Vlasti k chvále
S námi umí počínat.
Jako věrní Vlasti syni,
An v svět kráčí nový rok,
Přejem, vroucně, by jste nyní
Stejný s námi měly krok.
Čechové jsme; protož jesti
Češka v Čechách pro nás slast,
Češkám chceme věnce plésti,
S Češkou žít pro českou vlast.
Nermoutilo v živobití
Nic víc nás než onen pád,
Že nechtěla mnohá býti,
Čím se každá teď má stát.
Smíme nyní povědíti:
„Styděla se krásná pleť
Řečí českou promluviti –“
A však to již jinák teď! –
Ta tam doba – přešly časy –
Věnujmež jim trudu vzdech;
Líbě znějí sester hlasy,
K Češce se teď vine Čech.
Že jsou sestry nevěrnice,
Že jim nelze srdce vzdát,
Netřeba nám láti více, –
Zas je můžem milovat.
Změnilo se k potěšení
V naší Vlasti mnoho již,
Nyní přáti víc nám není,
Než bychom šli výš a výš.
Vy jste Češky naše Sláva,
Získáte-li Vlasti čest,
Čech vám za to díky vzdává,
An teď vašim bratrem jest.
Český hlahol z úst vám plyne,
Milý vám se náš zpěv stal,
Jenž se z srdce k srdci vine,
Jakby anjel zazpíval.
Vy se právem honosíte
Nejzvučnější jazyk mít,
A jak mile promluvíte,
Znáte hned i zvítězit.
Věrných bratrů účel znáte,
Ctíte národ milý vám –
V úctě předky vaše máte,
A jste vlídné také k nám.
Vaše krása – známá světu
Zrůstem, půvabností líc,
Ve původním vás teď květu
Zdobí v očích Čechů víc.
Slovem sestry, vaše cnosti
Četné – velké – božské jsou;
Mějtež stále nás v milosti,
Pro vás prsa nám se dmou.
Úctu vzdává srdce žhoucí,
Nový rok buď k štěstí vám,
Přijmětež vy přání vroucí –
Přejtež rovně také nám.
Pak jistotně dojdem cíle –
Vlast nám bude děkovat;
Srdce Čechů – sestry milé!
Pro vás bude plápolat!! –