Ferdinand.
Roku 1830.
Byla zima tuhá
A nehoda druhádruhá,
Mnoho sněhu napadlo,
Smutné na jaře divadlo!
Na horách ledovitých
Sluncem a deštěm roztál sníh.
Potoky zrůstaly v široké řeky,
Kol sebe vydaly divoké jeky,
Doly a lučiny zatopily,
Roviny v jezera proměnily.
Proudem se valil Dunaj k městu;
Ledy se stavěly proudům v cestu.
Domy jak ostrovy z potopy strměly,
Ubozí lidé o pomoc upěli.
Těžké je se živlem potýkání!
Tu ledu vír, tam proudění vod;
Jinde byl mělký k plavbě brod. –
V nouzi této mimo nadání
Jasný pán se vyskytnul,
Jako hvězda zasvitnul.
Nedbaje na proud, na vodu,
Nedbaje na přívalné ledy
12
Pomoc rozesílal všady,
Těšil a poskytoval rady;
A lid strachem a bídou bledý
V pánu poznal arcivévodu
Ferdinanda dobrého,
Nyní krále našeho.
———
V noci s 28. unora na první den měsíce března 1830 zatopila řeka Dunaj několik předměstí Vídeňských a celé pole Moravské.
Jeho císařská královská Milost, nejjasnější náš zeměpán a král Ferdinand pátý, narodil se dne 19. dubna 1793. Její c. k. Milost panující císařovna a královna Maria Anna narodila se 19. září 1803. V den narození Jejich cís. král. Majestátů zpívá se ve školce Mladoboleslavské následující píseň:
13