Ferdinand.

Karel Alois Vinařický

Ferdinand. Roku 1830.
Byla zima tuhá A nehoda druhádruhá, Mnoho sněhu napadlo, Smutné na jaře divadlo! Na horách ledovitých Sluncem a deštěm roztál sníh. Potoky zrůstaly v široké řeky, Kol sebe vydaly divoké jeky, Doly a lučiny zatopily, Roviny v jezera proměnily. Proudem se valil Dunaj k městu; Ledy se stavěly proudům v cestu. Domy jak ostrovy z potopy strměly, Ubozí lidé o pomoc upěli. Těžké je se živlem potýkání! Tu ledu vír, tam proudění vod; Jinde byl mělký k plavbě brod. – V nouzi této mimo nadání Jasný pán se vyskytnul, Jako hvězda zasvitnul. Nedbaje na proud, na vodu, Nedbaje na přívalné ledy 12 Pomoc rozesílal všady, Těšil a poskytoval rady; A lid strachem a bídou bledý V pánu poznal arcivévodu Ferdinanda dobrého, Nyní krále našeho. ——— V noci s 28. unora na první den měsíce března 1830 zatopila řeka Dunaj několik předměstí Vídeňských a celé pole Moravské. Jeho císařská královská Milost, nejjasnější náš zeměpán a král Ferdinand pátý, narodil se dne 19. dubna 1793. Její c. k. Milost panující císařovna a královna Maria Anna narodila se 19. září 1803. V den narození Jejich cís. král. Majestátů zpívá se ve školce Mladoboleslavské následující píseň:
13