Včela a Čmel.*

Včela a Čmel.* Bajka.
Bylo jaro a jasný den, Včelky z oulu letěly ven; S květu na květ sedaly, Plástve medu dělaly. Náhle něco zahlučelo; Nedaleko zabrunčelo; Hluče přiletěl Medojedný Čmel, A do hádky hned se dal, Včeličkám se vysmíval: „Hej, včeličky, jak se máte? Hubené jste! jíteli jed? Kamž pak asi svůj dáváte Pracně udělaný med?“ ——— * Bájku tu vypracoval skladatel panu Janu Svobodovi, prvnímu a vzornímu učiteli školky pro malé dítky v Praze na Hrádku. Vyšla pak poprvé ve výborné knížce téhož pana učitele, nazvané: Školka. V Praze 1839. Cenu této knížky uznali již Němci, Dánové i Poláci a na jazyk svůj ji sobě přetlumočili. Páně Svobodova Školka zasluhuje býti v rukou i v hlavě i v krvi každého učitele. 23 Včelka jedna se zastaví A čmeli takto vypraví: „„Arci že vy čmeli O mnoho jste tlustější, A proto také bujnější, Než my malé včely: Ale páni strejcové Jste vy břichopáskové, Zvyklí sami všecko snísti! To však nedělá vám čest. Lidem přáti, méně jísti, Obyčej to včelek jest.““ Po ní čmel zahovoří; „Blázen, kdo se tak moří! Med i vosk lidem-li dáte, Což pak sami z práce máte?“ Na to dobrá včela Tak odpověděla: „„Radost jistě velkou máme, Když té naší píce Nemocným poskytujíce Ku zdraví jim pomaháme; V kostele též ku chvále Boží Voskové svíce pěkně hoří!““ 24 Tomu čmel se bujně smál A včeličky ptal se dál: „A kdo vám dá v zimě žráti, Když nemůžete ven se bráti?“ Na to praví sobcovi Včelička čmelákovi: „„Kdo jinému také přeje, Toho druzí neopustí; I ať cokoliv se děje, Bůh naň bídy nedopustí!““ Včelkou zahanbený čmel Brunče dále odletěl, – Včely měly medu dosti, Vosku také do hojnosti; Každý oul užitku dal, Hospodář se radoval. ——— Po příhodě této Přišlo druhé léto, Bylo velmi deštivo, Mlhavo a mrazivo. Pracovité včely Málo který den Sotva mohly ven, Málo medu měly. 25 Hospodář to dobře vědělvěděl, Pročež pomoci jim hleděl; Zarmoucené dělničky Potěšoval včeličky: „Málo medu, málo máte, Nyní já vám medu dám; Vy mi ho zas jindy dátedáte, Když ho spotřebuji sám.“ Tak byly včelky opatřeny, Od hladu v zimě ochráněny. Ale co si čmelák asi Počal v ony smutné časy? Hladu velmi mnoho snášel; Nikdo mu jíst nepřinášel; Zhubeněl a oslábnul A konečně zahynul. 26