Včela a Čmel.*
Bajka.
Bylo jaro a jasný den,
Včelky z oulu letěly ven;
S květu na květ sedaly,
Plástve medu dělaly.
Náhle něco zahlučelo;
Nedaleko zabrunčelo;
Hluče přiletěl
Medojedný Čmel,
A do hádky hned se dal,
Včeličkám se vysmíval:
„Hej, včeličky, jak se máte?
Hubené jste! jíteli jed?
Kamž pak asi svůj dáváte
Pracně udělaný med?“
———
* Bájku tu vypracoval skladatel panu Janu Svobodovi, prvnímu a vzornímu učiteli školky pro malé dítky v Praze na Hrádku. Vyšla pak poprvé ve výborné knížce téhož pana učitele, nazvané: Školka. V Praze 1839. Cenu této knížky uznali již Němci, Dánové i Poláci a na jazyk svůj ji sobě přetlumočili. Páně Svobodova Školka zasluhuje býti v rukou i v hlavě i v krvi každého učitele.
23
Včelka jedna se zastaví
A čmeli takto vypraví:
„„Arci že vy čmeli
O mnoho jste tlustější,
A proto také bujnější,
Než my malé včely:
Ale páni strejcové
Jste vy břichopáskové,
Zvyklí sami všecko snísti!
To však nedělá vám čest.
Lidem přáti, méně jísti,
Obyčej to včelek jest.““
Po ní čmel zahovoří;
„Blázen, kdo se tak moří!
Med i vosk lidem-li dáte,
Což pak sami z práce máte?“
Na to dobrá včela
Tak odpověděla:
„„Radost jistě velkou máme,
Když té naší píce
Nemocným poskytujíce
Ku zdraví jim pomaháme;
V kostele též ku chvále Boží
Voskové svíce pěkně hoří!““
24
Tomu čmel se bujně smál
A včeličky ptal se dál:
„A kdo vám dá v zimě žráti,
Když nemůžete ven se bráti?“
Na to praví sobcovi
Včelička čmelákovi:
„„Kdo jinému také přeje,
Toho druzí neopustí;
I ať cokoliv se děje,
Bůh naň bídy nedopustí!““
Včelkou zahanbený čmel
Brunče dále odletěl, –
Včely měly medu dosti,
Vosku také do hojnosti;
Každý oul užitku dal,
Hospodář se radoval.
———
Po příhodě této
Přišlo druhé léto,
Bylo velmi deštivo,
Mlhavo a mrazivo.
Pracovité včely
Málo který den
Sotva mohly ven,
Málo medu měly.
25
Hospodář to dobře vědělvěděl,
Pročež pomoci jim hleděl;
Zarmoucené dělničky
Potěšoval včeličky:
„Málo medu, málo máte,
Nyní já vám medu dám;
Vy mi ho zas jindy dátedáte,
Když ho spotřebuji sám.“
Tak byly včelky opatřeny,
Od hladu v zimě ochráněny.
Ale co si čmelák asi
Počal v ony smutné časy?
Hladu velmi mnoho snášel;
Nikdo mu jíst nepřinášel;
Zhubeněl a oslábnul
A konečně zahynul.
26