Mladý dráteník.

Mladý dráteník. Povídka.
Ze Trenčína vyšla vdova A s ní její sirotek. Z ponenáhla přišli oba Na vysoký pahorek. Tam se loučí dobrá máti Se svým milým synáčkem; On musí se světem bráti Chodit za svým chlebíčkem. Matka pláče, synka líbá Na posledy v bílou líc; Ještě pak se k němu shýbá A dí: „Nespatřím tě víc!“ „„Neplač, moje drahá máti!““ Těší vdovu sirotek; „„Bůh mne tobě zase vrátí, Lidé dají chlebíček!““chlebíček! „„LidéLidé dobří na Moravě Hlady mříti nedají, V Čechách také na Vltavě Za práci mzdu podají.““podají. 15 „„S BohemS Bohem, matko, jmenem Páně. Jdu již Tebou požehnán! S Bohem, vy Trenčínské stráně! Uvidím vás, dá to Pán!Pán!““ S dobrou myslí matku líbá V Boží vůli odevzdán; Matka pak se k němu shýbá A dořekne: „Dejž to Pán!“ Sirotek již na Moravě Pilnou rukou pracuje, Potom v Čechách na Vltavě Za mzdu malou dratuje. Na jaře ho čeká máti, Domů spěchá sirotek, Radost jemu cestu krátí; Matce nese výdělek. ——— Trenčín, město v Uhřích, z jehož okolí drátaři do Moravy a do Čech přicházejí. – Vltava, jinak Moldava, řeka Pražská. 16