Bože, kdo se Ti vyrovná?
Sláva Tvá jest nevýslovná;
Pro ní nemá člověk míry,
Kromě oka pouhé víry.
Země, lůno tvé tajemné,
Na věky-li bude temné? –
Dříve dno tvé prokopáme,
Nežli Boha vyskoumáme!
Skály tvrdé, ani ve dne
Okem lidským neprůhledné!
Bůh jen hustou vaší mříží
Jako křišťálem prohlíží!
Hory, nad oblaky čníte:
Snad se výší svou pyšníte?
Vyšší vás je sláva Páně;
Té se klaňte vaše stráně!
Pole širé i vy pouště,
Nastavte si lesní houště:
Boží roucho šírší bude,
Obalíc vás ještě zbude.
Moře, na hluboké dno tvé
Nesahají lodní kotve!
Nepřemůžeš málo dosti
Moudrost Boží hlubokosti!
Nebe noční, modrojasné,
Hvězdovité, jak jsi krásné!
Krásnější však nejsi zvláště,
Nežli kraj Božího pláště!
Slunce, před tvým zlatem ve dne
Měsícovo stříbro bledne:
Shasla by však tvoje záře
Před jasností Boží tváře!
Blesku, letě z temných mraků
Rychleji, než kámen z praku,
Nepřeletíš na peruti
Božské mysli pouhé hnutí!
Hromobití, strašlivé jsi;
Živočichy hlas tvůj děsí;
Echo tys Božího hněvu
Na lehkou zlých lidí plevu!
Ohni, živle ty horoucí,
Těla pronikáš planoucí:
Duší moc tvá se netýká;
V ně jen milost Boží stíká.
Bože, kdo se Ti vyrovná?
Sláva Tvá jest nevýslovná;
Pro ní člověk nemá míry,
Kromě oka pouhé víry.