Na Zasáví.
Sáva teče do Dunaje,
A Dunaj do moře:
Duše má za ně zalétá
A ji žere hoře.
Oko zírá pole, háje,
Roviny a výše:
Aj tu leží Dušanova
Zahynulá říše!
Široké Kosovo pole
Žele moje budí,
A mou duši žalovati
A upěti budípudí.
27
A co moje porosené
Vůkol oko vidí?
Pány divochy, a tiché
Ve porobě lidi!
Mohamedovi tu zuří
Dosaváde kati:
A věku vybuzenému
Duchu meze hatí.
Loupeživí tu padouši
Panují a káží,
Panen a rodičů city
Zavile uráží.
Běda, běda, čí to vina,
Že Zasáví touží,
Lítí že je celé věky
Biřicové souží!
28
Mouřenínů lituješ, ó
Věku lidomilý!
Dokavad upěti budou
Tady lidé bílí?
Nevěří na soudy Boží
Lidé nevěřící:
Nenadále nebe metá
Šípy kárající.
Ač i noví Janičáři
Jinochy ti dáví,
Ubohý nezoufej lide,
Lide na Zasáví!
Co věk ulíčený říká,
Že nyní nemůže,
Nečekaná, netušená
Doba ti pomůže!
29