Na Zasáví.

Karel Alois Vinařický

Na Zasáví.
Sáva teče do Dunaje, A Dunaj do moře: Duše má za ně zalétá A ji žere hoře. Oko zírá pole, háje, Roviny a výše: Aj tu leží Dušanova Zahynulá říše! Široké Kosovo pole Žele moje budí, A mou duši žalovati A upěti budípudí. 27 A co moje porosené Vůkol oko vidí? Pány divochy, a tiché Ve porobě lidi! Mohamedovi tu zuří Dosaváde kati: A věku vybuzenému Duchu meze hatí. Loupeživí tu padouši Panují a káží, Panen a rodičů city Zavile uráží. Běda, běda, čí to vina, Že Zasáví touží, Lítí že je celé věky Biřicové souží! 28 Mouřenínů lituješ, ó Věku lidomilý! Dokavad upěti budou Tady lidé bílí? Nevěří na soudy Boží Lidé nevěřící: Nenadále nebe metá Šípy kárající. Ač i noví Janičáři Jinochy ti dáví, Ubohý nezoufej lide, Lide na Zasáví! Co věk ulíčený říká, Že nyní nemůže, Nečekaná, netušená Doba ti pomůže! 29