Jazyk mateřský.

Karel Alois Vinařický

Stejný jazyk jednorodcův posvátné dědictví jest, statek ducha našich otcův, naše sláva, naše čest. Tím nám sladce matka pěla první píseň citlivou; otcovská tím ústa zněla výstrahou starostlivou. Tím kněz Páně učil znáti nás dobrotu Tvůrcovou, o cnost bohumilou dbáti, – učil mírnit vášeň zlou. Klíčem materštiny dvéře věd otvírá učitel; kdo to právo komu béře, ducha jest utlačitel. Jazyk svůj si nedám bráti; otců mých dědictvím jest; jeho práv mi neukrátí cizá chlouba ani lest.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

510. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mluva naše. (Vojtěch Pakosta)
  2. 131. Z ruky Toho, který vládne světy, (Eduard Just)
  3. II.) Pochválen budiž Pán Bůh náš, (Václav Stach)
  4. (Učiteli na rozchodnou.) (Emanuel Züngel)
  5. 129. Na perutích lásky ku vysosti spěje (Eduard Just)
  6. 124. Buď Bohu dík, jenž ve své laskavosti (Eduard Just)
  7. SVÝM DRUHŮM. (Adolf Bogner)
  8. (Duchovnímu pastýři.) (Emanuel Züngel)
  9. Vděčný hlas. (Vojtěch Nejedlý)
  10. Kterak bychom mohli v srdcích (Emanuel Züngel)