V zahradě se stírá louka
Kvítím zdobená milostným.
Prostřed louky stojí lípa,
Rozpíná si mocné páže.
Mezi čerstvým ratolestím
Vytkvívá svatý obraz.
Děvy sednou sy do kola,
Do středu kladou své kytky
Hovoříce jednohlasně
K sestře rozmilým slovesem:
„Znáš vyvesti dobře věcy
Věhlasným rozmyšlováním,
Vybírej z květů do věnce.“
Sestra odpoví jim na to:
„Máme vázat věncení
Obrazu svatému
Z vezdy kvetoucýho. –
Važme sestry važme,
Sestry ze srdce víží
Z vezdy kvetoucýho.“
Hned na to mluví k Marince,
K nejmladší z celého sborku:
„Má zlatá! nejdřív tě sloupím.“
Vezme jí z ruky růži;
Však malá juž čekala s květem
S nejhezčím a zdechla radostně,
Jak potom začala sestra vážně:
„Růži sestry dejte nahoru;
Lépe kněžně královat
Z výše dálozorné.
Vížte sestry vížte,
Kněžna vám se dívá.“
Juž jí roste houští květné. –
Z ruky labutiny
Rozdělí novou kyticy,
Dál děvám podává.
„Kolkol růže klaďte Fiole;
Skroušené pokorno u trůnu
Zvyk je anjelů nebeský.
Vížte sestry vížte,
Máti vám se dívá.“
Zas korunky bílé jasné,
S dyamanty obsazené,
Rozdělí v novou kytici,
Dál děvám podává.
Připnětěž i lylie sněžné,
„Jen z nich rosu nesetřete;
Slzemi nevinno mluvívá.
Vížte sestry vížte,
Panna vám se dívá.“
Z blankytna sklopených kalíšků
Vystřídává prstem,
Rozdělíc nové kytice
Dál děvám podává.
„Zvonky ještě přijmete sestry;
Bezhlasní také budou
Hlásat hodinu svatou.
Vížte sestry vížte,
Krása vám se dívá. –“
Již nevolí mezi barvami května,
Jen ratolestky listnaté
Ze středu vybírá,
Houští oběma podává.
„Též zeleným opleťte okres;
Dá květům naděje pozemským
Světla nadzemského.
Vížte sestry vížte,
Jasná vám se dívá.“
Věncení leží uvíto
Na zelené louce.
Děvy otřesou vstanouce
Z klína odpadlých lupinků,
Dívají se na svou práci.
Zdvíhnou pak věnec polehku,
Jdou opatrně ke lípě.
U kmena stojí v pravo kámen
Obrostlý mechem měkým,
U kmena stojí v levo pařez,
Z něhož uťali blížence lípě.
Stoupne jedna v pravo na kámen,
Stoupne druhá v levo na pařez,
Broubí obraz věncem,
Než jim sestra okazuje,
By rozpínaly ve stejno. –
Strmí růže v prostřed nahoře,
V náručí drží malé poupě,
Z obou stran volají na sebe:
Modrokarenné Fialoví,
Labutiné Lílioví,
Zvonky oblohotvárné.
Sestaví se v půl kole družky. –
S lístím květ pozůstalý
Až ke stromci po trávě hází. –
Vyzvolají pěním pobožným
Slávu občanům nebeským.